Lízátka pro onkologicky nemocné děti

Již měsíc probíhá sbírka lízátek v knihovně a ještě měsíc bude trvat. Hned ze začátku musím říct: „ Jste skvělí!!!“ Když jsme sbírku vyhlásili, věděli jsme, že my v Poho to umíme, když jde o dobrou věc. No, můžu vám říct, že jste mne překvapili. Jsme v půlce a troufnu si říct, že už snad máme v knihovně víc lízátek, než knih. Je to hodně emoční sbírka a povím vám, občas mi i hrknou slzy do očí. Když mi soused předává sáček s lízátky a říká, že také bojuje. Když přijdou malí sourozenci a každý má udělaný balíček, do kterého sami lízátka vybírali a potom na něj dali mašličku a berušku se jménem. Naše družina se toho chopila jako vždy skvěle, a pro děti přinesli komplet balíčky i s obrázky. Ženy z Jednoty nebyly za krabicemi ani vidět. Že mi lízátka dala i má maminka jsem již psala, no při poslední návštěvě mi předala další od sousedky. A to není vše, kdy se zapojili lidé, kteří nejsou z Pohořelic. Přijela paní s taškou lízátek z Hustopečí, Strachotína a Velkých Pavlovic. Další je přinesla od kamarádky z Kyjova a při psaní tohoto článku se k nám dostala až z Litovle. Některá z lízátek jsem nikdy neviděla, koukám, co jich je. Když se přišli zeptat zástupci DHL, zda se mohou zapojit a před koncem lízátka přivézt, proběhlo mi hlavou, jestli do té nemocnice nebudeme muset dodávkou. Věřím, že i kdyby nastala tato situace, jistě nám s ní někdo z vás pomůže. Budu se sice opakovat, ale já to musím říct ještě jednou na závěr. „Jste skvělí a my vám všem moc děkujeme!“